Zde může být text o autorovi
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 
 

Kytary

Elektrická kytara typu Les Paul ze série Custom, barva Alpine White


EPIPHONE
Epiphone Company je dnes jeden z nejznámějších výrobců hudebních nástrojů, a to jako dceřiná firma společnosti Gibson. Historie této značky sahá mnohem dál, než jen do roku 1957, kdy ji Gibson koupil.

Tato firma vznikla již v roce 1873 Turecku, když zde Řek Anastasios Stathopoulos začal vyrábět housle a loutny. V roce 1903 se Stathopoulos přestěhoval do New Yorku, kde pokračoval ve výrobě strunných hudebních nástrojů. Po jeho smrti firmu převzal syn Epaminondas, z jehož jména byl odvozen i nový název firmy a jenž po první světové válce z Epiphone udělal výrobce, jenž plnohodnotně soupeřil s Gibson.

Po smrti Epaminondase firmu převzali jeho bratři, avšak ti nebyly zdaleka tak schopní, Epiphone začala upadat, byly zde časté stávky, výroba se přestěhovala z NY do Philadelphie. Problematická situace skončila tím, že Epiphone koupil její největší rival - Gibson.

V následujících letech se Epiphone dokázala zvednout a znovu začít fungovat, produkovat kvalitní nástroje a zaujmout hudebníky. Tehdejší model Casino používali například i John Lennon a Paul McCartney, v jehož rukách můžeme Casina vidět dodnes.

Na počátku 70. let se Epiphone začali vyrábět v Japonsku, v 80. letech se část výroby přenesla do Korey. Tyto nástroje byly od amerických odlišné, zejména použitými materiály. Po uzavření korejské továrny se výroba roku 2002 zahájila v Qingdao v Číně.

V současnosti má Epiphone status dceřiné firmy Gibson, která jako jediná vyrábí jeho licencované kopie. Pokud tedy člověk hledá kvalitní nástroj, ale nechce zbytečně dávat peníze do originálu, modely Epiphone jsou tím nejlepším řešením.

LES PAUL CUSTOM
Modelová řada Epiphone Les Paul Custom nabízí nástroje, které jsou přesnými kopiemi Gibson Les Paul známých pod stejným přízviskem, a podle toho samozřejmě i zní. Jde pravděpodobně o snad nejprodávanější variantu „elpéček“ v nabídce Epiphone, která si získala oblibu v širokém okruhu hráčů na celém světě. Kromě velmi kvalitního zvuku samozřejmě nabízí i perfektní zpracování a vysokou kvalitu použitých materiálů, oproti verzi Standard zde dostanete navíc velmi luxusní design. Toto jsou nástroje pro ty, co dobře ví, co chtějí – tohle je prostě kytarový standard!

Tělo a krk
Les Paul Custom má tělo vyrobené z masivního mahagonového dřeva, krk je k tělu přilepen a vysoustružen je též z dřeva mahagonu. Toto je osvědčená konstrukce, která doopravdy zaručuje typický „LP“ zvuk a dává nástroji velmi dobrý sustain, masivní tělo navíc zvuku dává zcela nový rozměr. Na hmatníku z palisandru je osazeno 22 pražců, polohy jsou označeny klasicky pomocí perleťových polí. Menzura je vyměřena na 628 mm, šířka nultého pražce odpovídá 43 mm. V tomto případě je nástroj vyveden ve finiši Alpine White, tělo, krk i hlavice mají světlou lemovku.

Snímače a elektronika
Nástroj je osazen dvěma snímači typu Humbucker, v tomto případě jde o modely z řady Classic, oba obsahují magnety AlNiCo. Tento typ snímačů je skutečnou klasikou a zaručuje přesně takový zvuk, jaký od tohoto nástroje čekáte. Mezi nimi se dá přepínat 3-polohovým switchem, zapojení pak jde krkový HB / oba HB / kobylkový HB. Zvuk se dá ovlivňovat potenciometry hlasitosti a tónové clony, které jsou separátně pro každý snímač. Díky této kombinaci dostanete celou paletu velmi dobrých zvuků.

Hardware
Veškerý použitý hardware je v pozlaceném provedení. Ladící mechaniky jsou typu Die-Cast a zaručují velmi dobrou stabilitu ladění. Struny jdou přes klasickou kobylku typu Tune-O-Matic a jsou ukotveny ve stopbaru. Toto umožňuje přesné nastavení intonace a dalších parametrů a zároveň skvělý přenos vibrací strun do těla a tedy vysoký sustain. Tělo kryje černý pickguard.

Epiphone Les Paul Custom je opravdu plnohodnotně pojaté „elpéčko“ s opravdu luxusním klasickým designem a zvukem, které nabízí velmi dobrý poměr ceny a kvality. Pokud hledáte kytaru, která nebude stát horentní sumy, a přesto bude kvalitní a přesně odpovídat originálním LP, toto je ta pravá volba.
Dalo by se říct – „metalová kytara, tak tady prostě není co dodávat". Zdá se, že když si ji zavěsíte na krk, tak kdokoli se na vás podívá, ví dopředu co budete hrát. Jenže až tak to není. Kytara vás v mnohém překvapí, možná stejně, jako překvapila mě.

Dnes se už ani nechce věřit, že firma Gibson měla kdysi potíže, a to vážné, s odbytem a oblíbeností svých kytar. Na její výrobky a cedulky s cenami pohlížíme s náležitou úctou. Koncem šedesátých let minulého století se její konstruktéři a vývojáři snažili dobýt ztrácející se trh novými, v té době dosti moderními a nezvyklými, tvary nástrojů. Tak spatřil světlo světa FlyingV, který si našel hodně favoritů (Hendrix, Kinks, Andy Powell, bratři Schenkerové, Randy Rhoads, Lenny …), Firebird s průchozím krkem (příliš neuspěly) a modely Explorer, které se stále vyrábějí a mají poměrně příznivý ohlas. Kromě toho, že mnohé firmy se tvarem Exploreru nechaly inspirovat (ESP, Ibanez se svým Destroyerem), kytara měla a má velmi široké použití nejen v tvrdé muzice, ač to vzhledem k svému tvaru zdánlivě tají. Dokonce ji prý jednu dobu měl na svých ramenech zavěšenou i Eric Clapton – a to přece není žádný metalista…

Klamání tělem

Tvar těla je takový zvláštní. Chvíli jsem si na něj zvykal a velmi mě překvapila žena, která není žádný rocker a přitom se jí ten tvar velice zalíbil. Že by si prý dokonce dovedla představit hrát na něj i nějakou klasiku (!). Myslím, že trochu na tom pravdy je, kytara má takový mladistvý vzhled a protože se má pravá ruka o co opřít, hraje se na ni velmi pohodlně. Moc mi prostě při hraní slušela. Škoda, že to není třeba jako s kravatou – když si ji pověsíte na krk a padne vám ke košili a k pleti, tak si ji prostě necháte zabalit… Tělo nástroje v tloušťce 40 mm je sestaveno ze tří dílů perfektně spojeného mahagonu, do těla je, pro tohoto výrobce typickým způsobem pod daným úhlem, vlepen mahagonový krk s palisandrovým hmatníkem. Krk, přechod k hlavě a část hlavy nástroje jsou z jednoho dílu, část hlavy hokejkovitého tvaru je pak přilepena z dalšího dílu mahagonu. Krk je bez bindingu, ozdobné okrajové lišty, která se osazuje na Customy a Standardy. Veškeré spoje, přechody a scelení jsou standardně dokonale provedeny a v případě takové značky, jakou Gibson je, snad ani nemůže být jinak. Jedinou, mnou zaznamenanou, drobnou nesrovnalostí, jsou pražce ve vyšších polohách, které nejsou dobře začištěny a mají patrnou ostrou hranu; je potřeba vzíti si jehlového pilníčku a udělat totéž co kdysi na Iriskách, Diamantkách a Galaxiskách. „Sériovka" jako z učebnice. Dále mě zarazila povrchová úprava šroubků – jsou jako kdyby jen přelakovány a když si dolaďujete dohmat či vzdálenost snímačů od strun, lak se odlupuje i s trochou té zlatavé barvy. Tak si člověk pomyslí něco o tom, že „amíci" mají Evropu hodnou pouze „šuntu" z jejich produkce a je mírně naštván. Aspoň do té doby, než hrábne do strun. Ale stejně by to mohlo být dovyšperkováno všechno, no ne? Když si vzpomenu na modely od Carvina nebo Schectera, to bylo i po dílenské stránce jiné kafe. Opravdu ale jen do chvíle než hrábnete do strun. Pak odpustíte. Zaručeně.

Ladicí mechanika je Grover a na zadní části hlavy je vyraženo sériové číslo a nápisek „made in U.S.A.". Ještě že tam nenapsali i to „… with the proud…" jako na některých jiných výrobcích. Kobylku, struník, přepínač i potenciometry odhaduji korejského původu, jako je ostatně dnes už téměř běžné. Přepínač snímačů je klasický třípolohový, ovšem při přepínání bylo celkem slyšet hluk toho přepnutí – tedy ne hluk elektrický, ale mechanický, možná se to přenášelo krycí destičkou na dřevo a tím do snímačů a možná by stačilo přepínač podložit něčím měkčím pro přerušení akustického mostu. Veškeré kovové doplňky včetně stavitelných pólových nástavců snímačů jsou ve zlatavé povrchové úpravě a vzbuzují spolu s nádherně medově dřevěnou barvou a kresbou mahagonu opravdu luxusní dojem. Takže kromě nezačištěných pražců nebylo co nástroji vytknout a i přes patrný dopad sériovosti na detaily kytary jsem si uvědomil jeden fakt – totiž že opravdový, dravý rockový nástroj ze sériového výrobku uděláte jedině vy svojí hrou; to u Gibsonů nedělají a dělat neumí.

Hééj, jen mi Explorere hrééj…

Ale vzhůru ke zvuku. Nevím proč ten bahenní mahagon tak nádherně hraje a proč tak nehraje třeba švestka nebo hruška co máme na zahradě. Fakt je ten, že kytara nehraje ani jen z krku, ani jen z těla, ale úplně celá. Poslouchám to vždycky tak, že přiblížím opatrně ucho zezadu nástroje, hraji na sucho akordy A,H a E v V.,VII. a XII. poloze a poslouchám, jak si s tím materiál poradí. Explorer nádherně hrál a rezonoval od špičky hlavy až „po paty", a to všude ve stejné síle, rovnoměrně, jako kdybych to poslouchal zepředu. Dokonalý přenos všech frekvencí, které vyšly ze strun: rovnovážný zvuk, ani moc středový, ani příliš uzvoněný, ale plný, nijak zvlášť silný a velmi pěkně vyvážený. Je obrovský rozdíl, když to pak porovnáte třeba s kytarou z olše či topolu s javorovým krkem nebo obecně s kytarou s javorovým krkem – většinou zůstává všechen zvuk někde uprostřed nástroje či spíše více v těle. Zahrával jsem si z otázkou má-li elegantní tvar těla Exploreru nějaký přímý vliv na zvuk, ale to už je otázka spíše pro nástrojáře a odborníky a stejně by se pravděpodobně rozcházeli v názorech. Ovšem když si kdysi Eddie Van Halen upravil svůj Ibanez Destroyer tak, že vyřízl kus těla za kobylkou ve tvaru „V", strašlivě toho pak litoval, protože ten nástroj ztratil svůj tlustý zvuk a tón se změnil na nepříjemně tenký. Bylo to pravděpodobně právě tím chybějícím kusem těla za kobylkou. Explorer má naštěstí v této části dřeva dost a je to také patřičně znát.

Snímače

Kytara je, stejně jako například model Jimmy Page, osazena snímači 496R u krku a 500T u kobylky, což jsou humbuckery s keramickým magnetem. Oba snímače jsou velmi, velmi silné. Ten u krku má velmi šťavnatý zvuk, čitelné výšky, dává velmi silný výstup s velkým zkreslením a hrubým tónem, který se díky umístění u krku výborně zakulacuje a při zkreslení pěkně „probublává". Zvuk je zkreslený s velkým sustainem i v basech, tvrdý a nekompromisní, velice mi připomíná SH6 jak silou, tak barvou. Kobylková pětistovka je pěkně silné kafe i pro hard a metalisty. Je ještě silnější a barevnější, dobře generuje vyšší harmonické. Má velmi expresivní tón, reagující dobře na změnu herního stylu, polohy, attacku a podobně. Je velmi podobný 496, ale zkreslenější a průraznější s bohatými středy, není to žádný suchar. Uvědomíme-li si, že pólovými nástavci můžeme ještě víc upravit ostrost a intenzitu tónu, je to opravdu docela síla. Výborně a bez rozmazání bere i rychlé běhy a akordickou hru, ovšem chce to, pro opravdu nejlepší výsledek, vyměnit firemní struny Brite Wire za něco ostřejšího a průraznějšího (DR a jiné) a určitě ne devítky, ale alespoň hybridy nebo lépe desítky, protože keramika má raději tlustší strunu.

S Jurajem Turzou jsme se kdysi shodli, že kytara je celkově ohromná alchymie – materiály, struny, snímače, a teď to všechno sladit a dát tomu všemu nějakou určitou tónovou podobu a tvář – to je víc než alchymie. Jen pro ilustraci – zkusil jsem osadit Explorera snímačem KentArmstrong PAF Special Bridge a dostal jsem jako mávnutím kouzelné hůlky jiný nástroj. Skvělé na blues a rock v celém rozsahu a když se začne sólovat na snímač u krku, má to tu správnou šťávu. Zvuk byl o mnoho více dřevěný a barevný, ale snímače už spolu přestaly tvořit vyváženou dvojici, samozřejmě, chtělo by to do páru něco jiného. Je to asi hodně o muzikálních vlastnostech mahagonu, že se snese s mnohými typy snímačů a dá jim vyniknout, respektive mnoho kvalitních snímačů dovede vytáhnout z mahagonu mnoho různých barev zvuku a kdyby vás bavilo pájet a prostrkávat kabely a povolovat struny a zase je napínat, bylo by zajímavé pozorovat změny v barevnosti nástroje. Ale co bychom pořád pájeli a montovali! - taky by šlo pořídit si takové mahagonové skvosty dva nebo tři a je to.
Úvod, popis
Tělo kytary je z olše a je velmi lehké – více, než je obvyklé. Jeho povrchová úprava se skládá z několika vrstev polyuretanu různých barev (vypadá to jako sunburst překrytý tmavomodrou vrchní barvou – což bylo u Fenderu jistou dobou obvyklé), který je následně na několika místech ošouchaný až na holé dřevo. Protože je vše dokonale hladké a vyleštěné, nepůsobí to sice příliš realisticky, ale vypadá to opravdu „cool“. Krk je klasický javorový s palisandrovým hmatníkem, lehce nažloutlé barvy a je rovněž uměle opotřebován, a to jak ošoupáním laku (polyuretan), tak i různými rýhami, důlky apod. Hardware je také relic a některé části jsou doslova rezavé – najdete zde totálně rezavé šroubky na pickguardu, rezavé kameny na kobylce, lehce rezavou ladicí mechaniku, a dokonce také rezavý výstupní jack. Mám ale pocit, že na rozdíl od výborně vypadajících dřevěných částí, kterým chybějící lak dokonce může přidat na kvalitě (nástroj lépe rezonuje a vyhrává se), rezavý hardware je spíše na obtíž, protože se tím snižuje jeho funkčnost a spolehlivost. Někomu se to ale třeba může líbit – holt relic je relic.
Prohnutí krku se nastavuje u těla, ne u hlavy (Fender se k tomuto systému ostatně vrací i při svých standardních modelech), profil (zaoblení krku) je vintage 7,25”, což je velmi pohodlné pro hraní akordů. Kobylka má kameny typu vintage, tj. intonace se nastavuje vždy pro dvojici strun současně. To může být zejména u dvou prostředních strun trochu problémem, a tak správné nastavení je věcí jistého kompromisu. Šrouby pro nastavení výšky strun se nacházejí mnohdy přímo pod strunami, což brání přístupu k nim, a tak musíte strunu vždy posunout vedle, upravit výšku, a pak zase strunu šup zpátky na místo – také ne moc praktické. To je ale všechno daň za autentické napodobení Strummerovy kytary, takže berte, jak je, anebo nechte být. Na kovovém kusu, kterým je přišroubován krk kytary (tzv. neck plate), najdeme vygravírovaný nápis Revolution Rock a hvězdu – to vše, jak jinak, lehce rezavé...

Zvuk, hratelnost
Kytara je osazena dvěma vintage-style AlNiCo singly, přičemž kobylkový snímač je bez krytu. Ovládání pozůstává z třípolohového přepínače a dvou potenciometrů Volume a Tone. Nástroj je nezvykle lehký, hezky rezonuje a hraje i akusticky pěkně cinkavě, jak se na správný telecaster patří, i když to není totéž jako vintage telecaster s tělem z jasanu, který by byl pravděpodobně zvukově ještě jasnější. Daný zvukový charakter se ale přesně hodí pro styl hry, který byl pro Strummera typický – rytmické hraní s lehce nakresleným, crunchovým zvukem. Snímače jsou opravdu ve stylu vintage a mají svůj vlastní zvukový charakter, který dobře funguje zejména s čistým zvukem anebo malým zkreslením a dynamickou hrou akordických doprovodů a riffů. Naopak při větším zkreslení se jejich zvuk stává lehce nepříjemný a hrubý, a tak mi nepřijdou na toto použití příliš vhodné. Zkrátka není to kytara pro tvrdší žánry a rockový nářezy. Má ale v sobě něco punkově syrového, k čemuž nemalou mírou přispívá i její design, a musím říct, že to vše dohromady působí velice inspirativně. Prostě tahle kytara má svou duši, hraje se na ni velmi příjemně a je schopna probouzet ve vás nové, netradiční nápady.

Závěr
Pro skalní fanoušky je navíc dokonce k prvním patnácti stům kusů k dispozici tzv. Art Customization Kit, který obsahuje různé nálepky a výtvarné pomůcky, kterými je možné si tento nástroj dále upravovat k obrazu svému.
Podtrženo a sečteno: Joe Strummer Telecaster je specifický nástroj pro kytaristy se specifickými požadavky a i přes některé zmiňované nedostatky související s relic úpravou ho lze všem vyznavačům příslušných hudebních stylů rozhodně doporučit. Vyrábí se v Mexiku.
Značka Squier patří pod křídla americké společnosti Fender Musical Instruments Corporation v níž představuje „juniorskou“ složku, zaměřenou na výrobu nástrojů s výhodnou cenou a prvotřídní kvalitou, jíž zaručuje signatura Fender. Kytary přesně odpovídají svým „Fender“ vzorům , využívají stejné konstrukční postupy, totožné druhy dřeva a obdobně řešenou elektroniku a mechaniku jako proslulé a oblíbené předlohy Stratocaster, Telecaster, Jazz Bass atd.. Majitel nástroje si tak může být jist, že logo „Squier by Fender“ mu zaručí výborný zvuk Fender a příznivou cenu Squier.

Kytary série Bullet představují jednoduché, praktické a velmi dostupné nástroje, určené mladým adeptům a studentům kytarové hry. Pokud vybíráte svou úplně první kytaru se kterou vstoupíte do hudebního světa, jsou ideální a bezkonkurenční volbou, bez ohledu na to, zda se chcete naučit hrát rock, jazz, pop, country, nebo vše dohromady. Vždy se můžete spolehnout na svůj nástroj, patřící do velké rodiny kytar se značkou Fender.
lektrická kytara typu SG ve verzi Special Faded


GIBSON
Společnost Gibson Guitar Corporation je asi jedna z firem, které není třeba nijak zvlášť představovat. Tento výrobce akustických i elektrických kytar, baskytar a příslušenství je společně s několika dalšími firmami jednou ze společností, jež výrazně a navždy změnily podobu světa hudebních nástrojů.

Historie Gibson začala v 90. letech 19. století, když Orville Gibson v městě Kalamazoo vyráběl mandolíny, roku 1902 vznikla společnost Gibson Mandolin-Guitar. Později vyráběl akustické kytary s klenutým topem, v 30. letech 20. století začal vyrábět akustiky s plochou přední deskou a také první komerčně dostupné lubové a později semi-akustické kytary. Šlo o řadu ES, která se brzy stala velmi populární.

Po představení Fender Telecastera roku 1950 se i Gibson rozhodl vyrobit kytaru s masivním tělem. Výsledkem byla kytara Les Paul z roku 1952 od stejnojmenného designéra, která velmi výrazně ovlivnila historii elektrických kytar. Další revoluční vynález přišel v 50. letech, když v dílnách Gibson vytvořili snímač Humbucker, jenž vyřešil dosavadní problémy s šumem.

Posléze Gibson uvedl na trh další designy kytar a baskytar, například SG, Explorer, Flying V, Firebird, Thunderbird. Tyto nástroje si velmi rychle našly okruh svých obdivovatelů a hráčů. Stačí si představit seznam slavných hudebníků, kteří kytary Gibson používali – zde by se nacházely stovky jmen.

Roku 1957 Gibson koupil firmu Epiphone, kde se nyní vyrábí autorizované kopie. Mezi lety 1974 a 1984 se výroba postupně přesunula z Kalamazoo do současného sídla v Nashvillu v Tennessee. V současnosti firma vlastní mnohé další společnosti a stále si udržuje místo na špičce pomyslného žebříčku výrobců hudební výbavy.

SG SPECIAL
Elektrické kytary typu SG vznikly na počátku 60. let 20. století, konkrétně v roce 1961. Šlo o reakci na situaci, kdy se prodejnost Les Paul začala propadat a bylo tedy nutné vymyslet nový nástroj, který by rozšířil nabídku Gibson a navíc mohl konkurovat masivnímu nástupu Fender Stratocaster. Východisko znovu našel designér Les Paul, který vyrobil zcela odlišnou kytaru oproti tomu, čím byl jeho první model – tělo bylo výrazně užší a mělo dva výřezy, krk byl tenčí a pocitově mnohem rychlejší. Původně měl být nástroj znovu pojmenován po Lesu Paulovi, ale ten měl větší vztah ke svému prvnímu modelu, a tak nově vzniklá kytara byla pojmenována SG

Tělo a krk
Konkrétně tento nástroj má tělo vyrobeno z masivního mahagonu. V dílnách Gibson se použité dřevo nejprve pečlivě zkontroluje a poté se postupně a pomalu suší, aby si dřevo zachovalo své kvality, při teplotě 70°C a vlhkosti 45%. Krk je také vyroben z mahagonu a k tělu je lepený. Krk profilem odpovídá modelům z 50. let – je tlustší a kulatější, vzhledem k ruční výrobě se dá říct, že nelze nalézt dva absolutně stejné krky. Nultý pražec má šířku 43 mm, menzura je vyměřena na 628 mm. Hmatník je palisandrový a osazen 22 pražci typu Medium/Jumbo, rádius odpovídá 305 mm.

Hardware
Hardware nástroje je chromovaný. Pevná kobylka typu Tune-O-Matic se stopbarem nabízí jednoduchost a vysokou funkčnost, jejímž výsledkem je skvělý tón, dlouhý sustain a možnost přesně nastavit výšku strun a upravit jejich intonaci.
Snímače
Kytara je osazena dvěma snímači typu humbucker, konkrétně jde o Gibson 490T (u kobylky, AlNiCo II magnet) a 490R (u krku, AlNiCo II magnet), které vychází z tradičních PAF a zvukem tedy sedí do dekády let šedesátých. Tato kombinace umožňuje získání velké palety zvuků podle Vašich představ, navíc vzhledem ke čtyřem vývodům ze snímače není problém je například připojit k Push/Pull potenciometrům.

Elektronika
Zvuk se dá ovlivňovat pomocí potenciometrů hlasitosti a tónové clony pro každý snímač zvlášť. Přepínání probíhá pomocí 3-polohového switche.Ve spojení s 490R a 490T je možné získat nepřebernou paletu zvuků podle Vašich představ.
Japonská firma Ibanez je v současnosti jedním z nejpřednějších světových výrobců elektrických a akustických kytar, baskytar, efektů, zesilovačů a dalšího elektronického příslušenství k těmto nástrojům. Jednotlivé výrobní závody se vedle mateřských japonských ostrovů nacházejí na mnoha místech světa vč. USA, Koreje, Indonézie...
Firma je proslulá svým inovativním přístupem k výrobě nástrojů a v průběhu posledních desetiletí přispěla výrazně k vývoji a zdokonalení kytarového tremola se zámky, konstrukce vícevrstvého a průchozího krku, elektronického zapojení, odlehčených korpusů a v neposlední řadě jí můžeme připsat na účet i razantní nástup sedmi a více strunných nástrojů u jehož zrodu rovněž stáli konstruktéři Ibanez.
Produkty Ibanez můžeme bez nadsázky označit za naprosto univerzální nástroje vhodné pro většinu hudebních stylů. Až na výjimky poskytují svému majiteli univerzální kombinace snímačů, pro něž není problém dosáhnout křišťálově čistého zvuku i hutného metalového zkreslení. Jsou tedy vhodné pro všechny muzikanty, ať už se zaměřují na rock, metal, pop, alternativu, jazz či jakýkoli jiný hudební styl.

Výše uvedené ostatně dokládá i nespočetný seznam jmen světových muzikantů spojených se značkou Ibanez:
• Joe Satriani
• Steve Vai
• John Scoffield
• Munky (KoRn)
• Mick Thomson (Slipknot)
• Paul Gilbert (Mr.Big, Racer X)
• Noodles (The Offspring)
• Martin Hagstrom a Frederik Thordendal (Meshuggah)
• Terry Balsamo (Evanescence)
• Brad Delson a Mike Shinoda (Linkin Park)
• A mnozí další.

Snímače Ibanez
• Humbucker PSND1: snímač s keramickým magnetem určený ke krku. Silný signál, který je konkrétní a není příliš bahnitý.
• Humbucker PSND2: snímač s keramickým magnetem, vhodný zejména ke kobylce. Silný výstupní signál s množstvím vyšších harmonických kmitočtů.
• Single Coil PSNDS: Jednocívkový snímač s AlNiCo magnetem. Má poměrně silný výstup a velmi čistý zvuk.

Zapojení snímačů typ 1
• Konfigurace: HB-SC-HB
• Přepínač: 5-polohový
• 1. pozice: HBN
• 2. pozice: 1 cívka z HBN+SCM
• 3. pozice: SCM
• 4. pozice: SCM + 1 cívka z HBB
• 5. pozice: HBB

• GRG serie
• Tělo: lípa (barva černá/modrá)
• Menzura 648 mm,
• Krk: šroubovaný GRG 1, Radius 400 mm, šířka nultého pražce 43 mm, tloušťka nultého pražce 19,5 mm
• Typ pražců: velké
• Kobylka: tremolo (Fat 10)
• Ukotvení strun: v tremolo blocku
• Snímače: HB (PSND 2) + SC (PSND S) + HB (PSND 1)
• Elektronika: volume + tone, 5 polohový switch, možnost rozepínání HB v mezipolohách
• Klasický zástupce nástrojů značky Ibanez nabízející univerzální zvuk a vysokou kvalitu
• Barva: BK (Black night)
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one